udržitelnost a krása
v jednom

Tradiční výroba ručně foukaného skla není bezodpadová. Jednou roztavené sklo nemá vhodnou kvalitu pro to, aby bylo znovu vyfoukáno.

Po odříznutí výrobku ze sklářské píšťaly se zhruba 1/3 skla v podobě střepů odstraňuje. Tato materiálově plnohodnotná surovina je všeobecně vnímaná jako odpad.

Místo vyvážení na skládku se střepy začaly ukládat a jsou vnímány jako surovina, vhodná pro transformaci v nový materiál.

Střepy ze sklářské výroby, roztříděné podle barev, se uskladňují a jsou připraveny pro nový život v podobě BROKISGLASS.

Prvním krokem v procesu transformace střepů na designové desky je jejich drcení a rozprostření do formy. Následuje tavení ve fusingové peci.

Tavením vznikají desky s jedinečným barevným uspořádáním i strukturou. Jejich vzhled je možné individuálně měnit různou kombinací barev a velikostí použitých střepů.

Surové desky se zpracovávají pomocí vodního paprsku, kterým se dá ze skla vyříznout jakýkoliv tvar. Následují individuální úpravy jako je pískování, matování nebo broušení hran.

Takto se rodí BROKISGLASS desky s designem vyladěným na míru jednotlivým projektům. Příběh střepů se uzavírá do téměř bezodpadového cyklu.

Základním materiálem pro vznik skloviny, ze které se vyrábí sklo, je křemičitý písek. Spolu se specifickými přísadami tvoří tzv. kmen, který se taví ve sklářské peci a vzniká sklovina.

Ve sklářské peci se horká sklovina používá k náběru na píšťalu a k ručnímu foukání skla. Po určité době není v peci dostatek skloviny a je třeba ji vyměnit. Zbývající sklovina se vybírá z pece a vzniká tak frita, která se pak znovu může využít pro recyklaci.

Frita se drtí a vznikají fragmenty s různými odstíny barvy skloviny.

Fragmenty frity, vzniklé ve Sklárně Janštejn se třídí a skladují se odděleně podle barev.

Rozdrcené fragmenty frity se vkládají do formy a taví se ve fusingové peci. Barevnost frity závisí na skladbě a velikosti použitých fragmentů.

Tavením se spojuje frita do originální desky s jedinečným barevným provedením.